• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Hotové omalovánky nezahazujte. Vystřihněte planety a připevněte je na drát, čímž vznikne mobil do pokoje. Nebo je slepte do vlastní knížky s názvem, který si dítě vymyslí. Tím se z jednorázové aktivity stane dlouhodobý projekt, který rozvíjí fantazii a trpělivost. Důležité je, aby dítě mělo svobodu experimentovat – pokud namaluje Saturn růžově, If you enjoyed this post and you would certainly such as to obtain more information pertaining to Http://Historieblog.dk/ kindly browse through our own site. je to v pořádku. Cílem není přesná kopie, ale radost z tvoření a pochopení, že vesmír je barevný a rozmanitý, stejně jako dětská představivost.

Než začnete vybírat, zapomeňte na univerzální dalekohledy na pozorování ptáků nebo krajiny. Astronomie klade na optiku specifické nároky, které poznáte až ve tmě. V první řadě si ujasněte, co chcete vidět. Měsíc, planety a detailní pohled na hvězdokupy potřebují vyšší zvětšení. Rozsáhlé mlhoviny a noční obloha jako celek zase ocení větší průměr objektivu a nižší zvětšení. Většina pozorovatelů dospěje ke kompromisu v podobě přístroje s objektivem kolem padesáti milimetrů a zvětšením deset až patnáctkrát. Tento poměr je dostatečně univerzální a při troše štěstí s ním uvidíte i Jupiterovy měsíce nebo Saturnovy prsteny.

Typickou chybou začátečníků je ignorování centrálního zaostřování. Astronomie vyžaduje časté přeostřování mezi různými objekty, a proto je levnější konstrukce s pevným zaostřením nebo zaostřováním pouze na jednom okuláru naprosto nevhodná. Vždy sáhněte po přístroji s centrálním kolečkem a s dioptrickou korekcí. Před nákupem si vyzkoušejte, jak snadno se kolečko otáčí. Ideálně by mělo jít ztuha a bez vůlí. Příliš volné kolečko způsobí, že při každém pohybu hlavou ztratíte ostrost. Důležitá je také vzdálenost výstupních pupil, tedy optická osa mezi okuláry. U levných dalekohledů bývá špatně seřízená a oči se unaví už po pěti minutách. Vyzkoušejte si proto přístroj na denním světle a dívejte se na vzdálený objekt s ostrými hranami.

Jak Síria najít a nenechat se zmást jeho blikáním Nejlepší období pro pozorování Síria je zima a časné jaro. Ve střední Evropě ho najdete na jihovýchodě večer, kolem půlnoci je nízko nad jižním obzorem a ráno přechází na jihozápad. Nejjednodušší cesta vede přes Orion – pokud najdete jeho pás ze tří hvězd, protáhněte si pomyslnou čáru směrem doleva dolů. První výrazná hvězda, na kterou narazíte, je právě Sírius. Mnozí ale udělají chybu, že ho hledají příliš vysoko – Sírius nikdy nevystoupí vysoko nad obzor, v našich zeměpisných šířkách dosahuje maximálně asi 20 stupňů. Pokud se díváte příliš vzhůru, hledáte špatně.

Jakmile ho najdete, všimnete si, že intenzivně bliká a mění barvy – od bílé přes modrou až po červenou. To není vada očí ani optiky, ale důsledek toho, že světlo prochází hustší vrstvou atmosféry u obzoru. Čím níže je hvězda, tím výraznější je tento efekt. Nenechte se zmást a nezkoušejte to „opravit" zaostřením dalekohledu – je to přirozený jev. Pro klidnější obraz se vyplatí pozorovat Síria, když je nejvýše, tedy kolem půlnoci v lednu a únoru. Ale i tehdy platí, že čím výše nad obzorem, tím méně barevného tance.

Jak na barvy, aby planety vypadaly jako z učebnice Nejčastější chybou je použití jedné barvy na celou planetu. Mars není jen červený – má tmavší skvrny, světlejší póly a stíny. Nechte dítě, ať si nejprve prohlédne skutečné fotografie planet z encyklopedie nebo videa z NASA, a pak teprve začne vybarvovat. Vysvětlete mu, že Jupiter má pruhy, které vznikají tak, že se vedle sebe položí světlejší a tmavší odstíny stejné barvy. Pro menší děti je lepší připravit si paletu barev předem – na papír namalujte tři odstíny modré pro Zemi a nechte dítě vybrat, který použije na oceány a který na pevninu.

Typickou chybou starších dětí je snaha vybarvit vesmír jednou černou barvou. Černá je sice dominantní, ale pokud ji nanesete jako první, zničíte tím kontrast planet a hvězd. Doporučte dítěti rekonstrukce koupelny krok za krokemčít planetami a hvězdami, a až nakonec vyplnit pozadí tmavou barvou. Pro pozadí se hodí tmavě modrá nebo fialová kombinace – vznikne tak dojem hloubky a dítě si procvičí míchání barev. Pokud používáte vodovky, naneste na pozadí několik vrstev, mezi nimiž necháte zaschnout, aby nevznikly šmouhy.

Další častý omyl se týká rychlosti oběhu Slunce kolem galaktického středu. Sluneční soustava se pohybuje rychlostí zhruba 230 kilometrů za sekundu, ale protože se celá galaxie otáčí jako celek, nevnímáme žádný pohyb. Pro běžné pozorování to nemá praktický význam, ale pro astrofotografy je to zásadní: dlouhé expozice musí kompenzovat jak rotaci Země, tak oběh kolem Slunce i samotného galaktického středu. Bez této korekce by byly snímky rozmazané.