• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Sluneční skvrny nejsou jen tmavé tečky na obloze. Jsou to místa, kde se na povrchu Slunce projevuje intenzivní magnetická aktivita, a jejich pozorování vám může prozradit víc, než byste čekali. Pokud víte, jak na to, zvládnete je sledovat i doma, aniž byste riskovali poškození zraku nebo přístroje.

Nejdřív si připravte základní oběžné dráhy. Na velký tvrdý papír nebo karton nakreslete kružnice se středem uprostřed. Můžete použít kružítko, nebo kolem talíře obkreslit menší a větší kruhy. Důležité je, aby vzdálenosti mezi drahami nebyly rovnoměrné – vnitřní planety (Merkur, Venuše, Země, Mars) jsou blízko u sebe, vnější planety (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) dál od sebe. Když to děti udělají, pochopí, že vesmír není pravidelný podle pravítka.

Typická chyba začínajících astronomů je hledat galaktický střed jako jasnou hvězdu nebo shluk hvězd. Ve skutečnosti je střed galaxie zahalený a jediné, co spatříte, je difúzní záře. Mnohem praktičtější je zaměřit se na souhvězdí Střelce a hledat jasné objekty poblíž – například hvězdokupu M22 nebo mlhovinu Lagoona. Tyto objekty leží v našem rameni nebo blízko něj, a proto jsou dobře viditelné i přes prach.

Na závěr – pokud chcete zažít něco výjimečného, zkuste večerní představení s výkladem astronoma, který vám ukáže, jak se na obloze orientovat podle aktuálního ročního období. Tato představení bývají o něco delší a méně frekventovaná, takže si užijete klidnější atmosféru. Jen si ověřte, zda se koná v den vaší návštěvy, protože neprobíhají každý den. A pokud si nejste jistí výběrem, zeptejte se personálu – většinou vám ochotně poradí, které představení odpovídá vašim zájmům.

Sestavení modelu má ale svá úskalí. Nejčastější chybou je, že se děti snaží umístit všechny planety do jedné přímky, nebo je dají na dráhy tak blízko u sebe, že se dráhy překrývají. Poradte jim, aby každou planetu přišpendlily špejlí nebo propíchly drátkem, který pak zapíchnou do papíru. Tak se s planetami dá pohybovat, aniž by model spadl. Jestli používáte provázek, nezapomeňte, že planety musí být na dráze zavěšené v různých výškách – jinak se zakryjí a model nic neukáže.

Než začnete vybírat, zapomeňte na reklamní fráze o „tisícinásobném zvětšení". U binokuláru na astronomii je zvětšení až na posledním místě. Nejdůležitější je průměr objektivu, který udává, kolik světla přístroj zachytí. Označení jako 10×50 znamená desetinásobné zvětšení a padesát milimetrů průměru čočky. Pro rekonstrukce koupelny krok za krokemčátek se držte hodnot mezi 7×50 a 10×50. Větší objektivy už potřebují stativ, menší zase ztratíte na tmavé obloze.

Druhým kritickým bodem je expozice – a zde dělá většina lidí chybu. Snaží se foťákem „vytáhnout" maximum světla tím, že nastaví dlouhý čas závěrky (třeba 30 sekund) a vysoké ISO. Výsledkem je roztažená, oranžová obloha a hvězdy úložné prostory v malém bytě podobě protáhlých čar. Mléčná dráha potřebuje jiný přístup: kratší čas (kolem 10–15 sekund podle ohniskové vzdálenosti), nižší ISO (kolem 1600–3200) a zejména clonu otevřenou na maximum. Nikdy nepoužívejte clonu vyšší než f/2.8, jinak ztratíte potřebné světlo.

Kromě promítání nabízí planetárium také stálou expozici, která je přístupná bez nutnosti kupovat vstupenku na představení. Najdete zde modely raket, meteority, které si můžete osahat, a interaktivní panely o gravitaci nebo černých dírách. Právě tyto exponáty bývají u návštěvníků nejoblíbenější, ale pozor – v některých částech expozice je potřeba dodržovat bezpečnostní pokyny, zejména u pohyblivých modelů. Často se stává, že lidé spěchají na projekci a expozici projdou rychle, ale doporučuji si na ni vyhradit alespoň hodinu.

Častou chybou začátečníků je snaha pozorovat Slunce bez filtru za mraků nebo při západu slunce. Předpokládají, že slabší světlo je bezpečné, ale to je omyl – i malá část infračerveného záření může zrak poškodit. Druhá chyba je použití běžných slunečních brýlí, které nejsou určeny pro přímé sledování Slunce. Třetí chyba spočívá v tom, že lidé fotí Slunce mobilem bez filtru a spoléhají na automatickou expozici. To nejenže neukáže skvrny, ale může to trvale poškodit senzor fotoaparátu.

Pro běžného pozorovatele to znamená jednu praktickou věc: když se díváme do roviny disku, vidíme hustou koncentraci hvězd – ten zmíněný světelný pás. Když se díváme kolmo na rovinu disku, vidíme do mezigalaktického prostoru. Tato orientace nám umožňuje snadno rozlišit, co patří k naší galaxii a co už je vzdálený vesmír. Pokud chcete tento rozdíl vidět na vlastní oči, vyberte si tmavou oblohu mimo město a porovnejte pohled směrem k souhvězdí Střelce (hustá hvězdná pole) s pohledem směrem k severnímu galaktickému pólu (mnohem méně hvězd).

If you beloved this report and you would like to receive additional facts about historieblog.dk kindly visit our page.